Bon Art Production spol. s r.o. uvádí benefiční koncert pro Fond ohrožených dětí



 Leona Machálková

Informace o koncertu Music of the Night

Aktuality

Místopředsedkyně Fondu ohrožených dětí doktorka Zdeňka Tesařová převzala na koncertě šek na 100.000,- Kč od agentury Bon Art Production. Tyto prostředky jsou určeny na výstavbu nových zařízení Klokánek v Chomutově. Fotografie z koncertu naleznete zde.

25. 9. 2007 19:30
Obecní dům Praha, Smetanova síň
Benefiční koncert složený z nejznámějších operetních árií a muzikálových skladeb za účasti předních českých umělců. Účinkující:

  • Leona Machálková
  • Jan Ježek
  • Daniela Šinkorová
  • Roman Vojtek
  • Ivana Plachá
  • Milan Vlček
  • Martina Bauerová
  • Orchestr Státní opery Praha, dirigent František Drs
Koncert nazvaný podle jedné z nejznámějších melodií z Fantóma opery posluchačům představí hudební etapu, ve které se etablovala opereta jako protipól k vážným operním dílům a její vývoj směrem k muzikálu. Zazní zde nejznámější árie z operet Johanna Strausse, Emmericha Kalmána nebo Franze Lehára, ale také nesmrtelné melodie Leonarda Bernsteina, Karla Svobody, Andrew Lloyd Webbera a dalších.

Výtěžek z tohoto koncertu půjde opět na projekt „Klokánek“ Fondu ohrožených dětí, stejně jako tomu bylo při vánočním koncertě Vánoce v Opeře. Tentokrát půjdou vybrané finance na vybudování nového Kolkánku v Chomutově. Součástí koncertu bude předání šeku zástupkyni Fondu ohrožených dětí paní Marii Vodičkové.

Během večera se divákům představí operetní sólisté Milan Vlček a Martina Bauerová, v muzikálové části potom Leona Machálková, Jan Ježek, Roman Vojtek nebo Daniela Šinkorová. Umělce doprovodí Orchestr státní opery Praha pod vedením Františka Drse.

Koncert pořádá agentura Bon Art Production spol. s r. o. ve spolupráci s Obecním domem Praha, Agenturou Karoliny Hromádkové a agenturou České doteky hudby EM-ART, o.p.s.

Projekt Klokánek

Klokánek - rodinná alternativa ústavní péče

Klokánek je nový projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je změnit dosavadní nevyhovující systém ústavní výchovy a nahradit jej v co největší míře přechodnou rodinnou péčí na dobu, než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů, nebo než je pro něj nalezena trvalá náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče).

Dosavadní praxe u nás je taková, že děti, o které se rodiče nemohou, nechtějí nebo nejsou schopni starat, končí nejčastěji v ústavu. Ročně je to více než čtyři tisíce dětí! Ve většině případů pro ně umístění do neosobní ústavní péče znamená další trauma, které často pociťují hůř než ponechaní v dosavadním prostředí, na které si již zvykly. Často dochází k přerušení sourozeneckých vazeb, protože děti do tří let jsou umísťovány do zařízení ministerstva zdravotnictví (kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti mladší tří let) a děti starší do školských zařízení, případně do ústavů sociální péče, které patří pod ministerstvo práce a sociálních věcí. Přitom právě tam, kde selhávají rodiče, bývají sourozenecké vazby velmi silné. Na této situaci bohužel nic nezměnil ani nový zákon o ústavní výchově. Kolektivní péče má zejména u malých dětí za následek psychickou deprivaci, která se projevuje celkovým opožďováním vývoje a negativně ovlivňuje psychický a citový vývoj dítěte až do dospělosti, trvá-li tento stav delší dobu. Negativní následky ústavní výchovy se pak přenášejí i do dalších generací.

Ten, kdo prožije dětství nebo jeho velkou část v ústavu, není obvykle schopen navazovat kvalitní a trvalé citové vztahy a jako rodič selhává, protože nemá dostatek vzorů rodičovského chování. Ročně opouští brány ústavů po dosažení zletilosti několik stovek dětí, které často nemají kam se vrátit a končí pak na ulici, v delikventních partách, v lepším případě v azylových domech. Podle výzkumů profesorky Koluchové, až čtvrtina dětí umístěných jako nevzdělavatelné v ústavech sociální péče se tam dostala v důsledku nepoznané psychické deprivace. Naproti tomu v podnětném rodinném prostředí by tyto děti byly schopny absolvovat nejen zvláštní, ale v některých případech i základní či střední školu. Přitom např. ve Velké Británii jsou děti mladší deseti let zásadně umisťovány do rodin, včetně profesionálních pěstounských rodin a obdobná situace je i v dalších zemích EU. U nás se ale stále dává přednost ústavům.

Principy péče v Klokánku

  • o děti pečují po všech stránkách obdobně jako v rodině naši zaměstnanci – manželský pár, „teta“ nebo střídavě po týdnu dvě „tety“,
  • V „klokaní“ rodině jsou zpravidla čtyři děti, více jen v případě sourozenců nebo krátkodobě (maximálně šest) ze závažných důvodů při naplněné kapacitě,
  • Klokánky přijímají děti bez ohledu na věk (tj. již od narození), proto sourozence není třeba rozdělovat, starší děti se tu učí rodičovskému chování a poskytují mnoho podnětů miminkům a batolatům, u nichž i proto nedochází k opožďování ve vývoji,
  • děti se do Klokánků přijímají přímo, bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu,
  • děti lze přijmout nejen na základě předběžného opatření, ale i na žádost rodičů nebo samotného dítěte,
  • je-li dosavadní škola v dosahu, navštěvují děti svou původní školu, takže nemění spolužáky ani kamarády,
  • v Klokánku jsou děti jen po dobu nezbytně nutnou – než se po vyřešení situace mohou vrátit domů nebo než je pro ně nalezena trvalá náhradní rodina, není-li návrat do té vlastní možný,naši „klokaní rodiče“ musí projít náročným psychologickým vyšetřením, které musí prokázat jejich dobrý vztah k dětem, dostatek empatie a schopnosti vytvořit jim citově vřelé prostředí, z Klokánků mohou děti telefonovat domů a rodiče je mohou kdykoli navštěvovat a brát si je na vycházky nebo na víkendy, pokud tomu nebrání závažné důvody nebo pokud je dítě neodmítá.
Více informací na www.fod.cz
Strana byla aktualizována: Čt 25. říjen 2007, 11:33:26 CEST

Na začátek strany Nahoru


© Bon Art Production spol. s r.o., Design by Bon Art Media